Prostě se bojíš. Necítíš se volně, máš žaludeční problémy, začneš trpět nespavostí, jsi nervní a nevíš proč. Pak si všimneš, že se cítíte všichni líp, když táta není na noc doma, užijete si hezký večer a nepotřebuješ k tomu jít ven s přáteli, ale stačí to málo - kouknout se s dětma na film a nemuset sledovat, jestli náhodou neskončí ve 21:25, což je už moc pozdě. Aby zas nebyly kecy a nemuseli jste to ve 21:00 vypnout a jít spát. A ty jako máma poslouchat celý večer kázání, jak jsi děsná a nezodpovědná matka, že děti nemůžeš naučit na žádný režim a že z nich nikdy nic nebude. To se fakt těžko popisuje. A nepřeju nikomu to zažít. Řve po všech, že není zdravé se večer cpát a nedovolí dětem jíst, ale on se cpe celou noc, sedí u telky do tří ráno a pak po něm uklízíš bordel, kelímky od jogurtu, lžičky, alobal, drobky, papír od salámu apod. Jak to pak dětem vysvětlíš.. fakt je mi zle, jen si vzpomenu.. jsme od sebe rok a ještě to není za mnou...