Kudlo, já nevím, co má dělat Liška
ale jo, je to v mnohým dost podobný, jako právě ten depresivní stav - to, že člověk nevidí naději, dokonce ani tehdy, kdy ji má přímo pod nosem.
součástí syndromu týrané osoby je tzv. naučená bezmocnost. dobře to vysvětluje jeden experiment, který se dělal na psech: psi byli v kleci a dostávali el. šoky, a to zcela náhodně (nebylo to nijak závislé na jejich chování). ze začátku hledali únikovou cestu, běhali sem tam po kleci atd. Po nějaké době to vzdali a leželi rezignovaně v kleci.
Pak jim otevřeli klec - a oni tam dál leželi. Museli je několikrát násilím vytáhnout ven - a pak začali znovu spontánně hledat únik.
Přesně to dělá naučená bezmocnost. můžeš otevřít těm lidem dveře a oni přesto žijí dál v přesvědčení, že cesta ven neexistuje. akorát, že lidi nemůžeš násilím vytáhnout, jako ty psy.
Můj osobní názor je, že větší šanci se z toho dostat mají lidi, co vyrostli ve funkční rodině a mají dobrou emoční základnu. Ale to nemám podloženo nějakým výzkumem.