"Naopak si myslím, že tehdy jsme po těch hmotných věcech byli lačnější, protože byly tak vzácné.
Dneska je každý doslova zavalený krámy a stylové je spíš být střídmý."

Anett,
nevím, že by za mého dětství existovalo dítě, které by si NIC nepřálo.
Tady na Rodině čtu rok co rok o tom, jak si dítě nic nepřeje k Vánocům, jak je těžké něco vymyslet... ostatně mám doma taky jedno takové, co nic nechce.
V jeho věku bych seznam toho, co chci, měla tak na čtyři papíry formátu A4 popsaný z obou stran. Vždyť třeba jen některý knihy a desky se vůbec nedaly sehnat, a to není bůhvíjaký luxus, ale běžná věc.