Grainne, ale ty mi furt nerozumíš.

Já neřeším tebe jako tebe, pro mě za mě si třeba propal plíce .

A nebavíme se ani o žádným "házení viny všude okolo", to tu nikde nepadlo.

Snažím se ti jen na tvém vlastním příkladu přiblížit to, že se mi jeví, že v určitém bodě kážeš vodu a piješ víno.

Na jednu stranu schvaluješ (u Násilníka a říkáš, že sama bys tak jednala taky) i drsné zacházení s partnerem, který si dle mínění toho druhého ničí zdraví a tím ohrožuje rodinu, ale to ničení není takové, že by ohrožovalo bezprostředně (jako třeba kdyby chodil domů opilý, zfetovaný apod.), ale ohrožuje potenciálně někdy v budoucnu a kdoví jestli.

Na druhé straně říkáš, že do TVÉHO ničení zdraví nikomu nic není, protože to máš pod kontrolou.

Ale tohle je přece přesně to, o čem se bavíme - jeden má nějakej zlozvyk, ale je přesvědčen o tom, že to má pod kontrolou/je to ještě OK/není to tak škodlivé, kdežto ten druhý partner je mnohem víc přesvědčen o jeho škodlivosti a cítí se oprávněn tomu prvnímu to nevybíravě sdělovat.

Ty v podstatě říkáš "já jsem oprávněna partnerovi jeho zlozvyk vpálit, protože to je právem, ale jemu do mého nic není, protože já to mám pod kontrolou".

Což mi nepřijde spravedlivé - tak buď to vpálím, ale jsem ochotna totéž přijmout, nebo bych to sama u sebe nesnesla, ale pak to také nemám nárok omlacovat o hlavu tomu druhému.

To s tím, že skočit na špek můžeš jednomu i druhému, je určitě pravda. Ale tady se rychlého soudu bez znalosti všech aspektů dopouštíme obě - Ty "Násilníkovi" věříš, já ani trochu. V rámci nezávazné debaty si to můžeme dovolit, objektivně ovšem musíme přiznat, že nevíme ani jedna, a pokud bychom byly na místě někoho, kdo by o tom rozhodoval, tak bychom to samozřejmě musely zkoumat úplně jinak a nenechat se ovlivnit tím, kdo je nám víc sympatickej.