Commer,

ano, rodiny by měly držet pohromadě, to je fakt.

Ale aby to mohlo fungovat, tak by museli všichni zúčastnění mít aspoň elementární soudnost a nelpět víc na věcech než na lidech.

Dobrej příklad sem dávala zerat - pokud tvrdošíjně lpím na tom, že i na starý kolena budu bydlet v obrovským baráku, na jehož údržbu už ale dávno finančně ani fyzicky nestačím (a to, že "starej strom se těžce přesazuje" je sice fakt, ale to, že pokud se toho člověk dožije, tak bude jednou starej a sil mu ubyde, je předvídatelný o mnoho let dopředu a pokud je vůle, tak to lze řešit, dokud ty síly ještě jsou), tak těžko můžu chtít, aby mi to děti dotovaly a jezdily mi pomáhat, pokud mají samy svýho dost.

Sentimentalita je hezká věc, ale jsou momenty, kdy si ji prostě nelze dovolit. Pokud jsem se celý život ke svým dětem chovala slušně, je legitimní předpokládat, že mi v mém stáří a bezmocnosti pomůžou, ale nelze po nich spravedlivě chtít, aby mi třeba dlouhá léta dotovaly a suplovaly něco, co vlastně nepotřebuju, ale chci to a už na to sama nestačím.