Tak já mám asi kliku na normální lidi, a nemám problém svým pěstounům volat denně, ne z povinnosti, ale protože je mám ráda a dobře se mi s nimi povídá. A když to jen trochu jde, tak se za nimi zastavím i fyzicky na kus řeči, něco jim přinést... to všechno není problém do mého harmonogramu zařadit.

Pokud by potřebovali nakoupit (nepotřebujou), tak by nebyl problém jim to přivízt, když jedeme na nákup my.

Myslím, že ve velmi nepravděpodobném případě, že by i při tomto všem měli pocit, že na ně kašlu, bylo poměrně snadné sama pro sebe duševně obhájit, že kašlání vypadá jinak.