j.a.s, ale já vůbec nemluvím o tom, že by ti druzí měli být dokonalí.

Tohle je čistě o nás samotných a o tom, jak daleko si "pustíme" k tělu případné výčitky těch druhých. Nakolik jsme schopni ustát, že pro někoho možná budeme za toho "zlého", a obhájit si sami před sebou a vlastním svědomím, že děláme dost a že ta výčitka je neoprávněná.

Že náš vlastní úsudek má větší váhu než to, z čeho nás někdo obviní, byť ten někdo byl i blízká osoba. A že vágní představa, že "bychom něco měli, protože se to tak dělá/musí/od nás očekává" není víc než naše vlastní pocity a náš vlastní úsudek.