Taky jeden trapas: sedíme na stánku na výstavišti v óóóbrovské hale. Plkáme s pracovníky jednoho našeho zákazníka. Našemu kolegovi se 14 dnů před veletrhem narodila dcera, tak padaly vtípky, jako že je hezká po tatínkovi, milá po tatínkovi, ale tatínek se jmenuje Karel (tatínek byl Jiří, měl to napsáno velkým písmem na prsou na veletržní vizitce). A plkáme dál, načež asi po hodině přišla řeč na to, že ženské od zákazníka z druhého konce republiky by se chtěly o dovolené podívat do naší oblasti a přitom se zeptaly kolegy-novopečeného tatínka, jestli by se při té příležitosti mohly zastavit u nich a podívat se na miminko. Kolega, celý potěšený, odvětil, že ano, ale že si mají dát pozor, protože u nich ve vchodu bydlí dvě rodiny stejného jména, ale ten druhý že se jmenuje Karel. Následovala salva smíchu, my padali smíchy pod stůl (a že se to v té hale pěkně rozléhalo!), kolegovi to pak došlo, co to bylo za ptákovinu, ale chlapi si pak v práci mezi sebou skoro 3/4 roku říkali "Ahoj Karle".
PS: došlo nám, že podobnou blbostí by se klidně mohla rozvést i do té doby spořádaná rodina.