EET mi intenzivně vadí.

Považuji za žádoucí, aby stát vybíral daně účelně. Daňové přiznání, různé způsoby povinného vedení účetnictví, hranice pro nutnost stát se plátcem DPH - to všechno je nějak nastavené, dá se diskutovat, jestli jsou všechny hranice dobře, ale je to alespoň jakž takž smysluplné v principu, stejně jako jsou smysluplné samotné daně, ačkoliv o jejich sazbách by se dalo diskutovat věčně.

Ale už kontrolní hlášení je na hraně, nejen myšlenkou (v principu jen přihodíme další kontrolu), ale spíš mechanismy, lhůtami, postihy... Nicméně se týká plátců DPH, což už znamená obvykle aspoň nějaký obrat.

EET je zase další kontrola. Která navíc nemá vůbec žádný limit směrem "dolů", ačkoliv je jasné, že pro mrňavé a malé firmy představuje v poměru mnohem větší zátěž než pro firmy střední a velké a přitom přínosy od malých firem budou imho v rámci celku zanedbatelné. Stát tady podle mě mílovým krokem překročil hranici smysluplné agendy a smysluplně ukládaných povinností k buzeraci.

Taky mě mimořádně štve celá ta atmosféra "reklamy" na EET, nesená v duchu "stejně jsou to všecko zloději, zatneme tomu tipec". To vnímám jako kalamitu téhle společnosti.

A to všechno prosazuje a vede člověk, který je majitelem "gigantu" a má osobní zájem na tom, aby mu "ti malí" vyklidili další segment trhu.

(Navíc nechci vypadat útočně směrem k zaměstnancům, a tak moc nemluvím o nástroji, který takto stát vkládá do rukou nespokojenému pomstychtivému jedinci, kdy je velmi snadné anonymně udat zaměstnavatele a pak skutečně nedodržovat požadavky EET, zejména při kontrole.)

A ještě bych mohla napsat román, ale nechci se rozčilovat.