Forejt povahou: namyšlenej, sebestřednej, mstivej, lokajskej (zlej na ty níž a úlisnej k těm vejš), umí obratně lhát a lže často.

Jako šéf: neumí absolutně spolupracovat, všechno chce mít pod kontrolou, nesnese kritiku, všechno, co pokládá za nesouhlas, si dobře zapamatuje a vrátí s úrokama.

Jako protokolář: snaží se organizovat divadlo pro jednoho diváka (svýho prezidenta), přičemž všichni ostatní, včetně vážených hostů, jsou lepší či horší stafáž. Cpe se vedle všech význačnejch hostů, aby se s nima nechal vyfotit hlavu k hlavě - nepřípustný. Celej diplomatickej sbor v Praze, bez rozdílu názorů na jiný záležitosti, ho kolektivně nesnáší a zajásal při zprávě o jeho odchodu, jako už předtím několikrát.

Jako možnej velvyslanec ve Vatikánu: myslel, že to bude honosný místo a málo práce, další společný fota s papežema, kardinálama, biskupama a jejicho hostama atd. Nepochopil, že i Vatikán dělá určitou politiku, a hlavně že si hlídaj svý vnitřní věci. To, že se jeho snaha dostat se tam dostala na veřejnost, mu způsobila velkej problém. Jako že česká diplomacie vyslala už leckoho leckam: kupříkladu ateistu Stropnickýho do Vatikánu (podobně jako ateistu Kummermanna do Izraele), nebo přímočarýho cholerika Dobrovskýho do Moskvy (kterej tam říkal Rusům do očí, co si o nich myslí), ale Forejta považovalo moc lidí za fakt velkej přešlap, a nejen v český diplomacii, Vatikán si ho už před delší dobou, i po konzultacích s jinejma kolegama, zvážil a shledal lehkým.

Ty drogy a tak, to už je v podstatě jen bulvární dodatek.