Lízo,

já vím, že taky takových je řada, ale i když máš spoustu známých, tak pořád máš možnost posoudit jen zlomeček učitelů. Já mám třeba kolegyně, se kterými si lidsky fakt nerozumím, je jim od 24 do skoro 60, a ta základní opatření dělají všechny automaticky. Někdy ty mladé kolegyně, než se naučí rozpoznávat, kdy jde o problém na straně dítěte nebo rodičů, tedy kdy je za tím nedostatečná příprava (a fakt neplatí, že většina dětí zvládne první stupeň bez domácí přípravy, jak by se třeba tady z diskuzí mohlo zdát) a má smysl tlačit v tomto směru, a kdy už jde o problém mimo možnosti dítěte, tak reagují později, ale tam jde i o to, jestli mají někoho, s kým se mohou poradit. Vím, že jsou školy, kde se v tom placatí každý sám, jsou školy, kde máš neustále někoho v zádech, obojí má svá pro a proti, ale pokud ti může poradit někdo zkušenější, je to fajn.

Já už pár škol prošla, taky moje děti jich několik prošly, také mám hromady známých, a těch popíračů je fakt minimum. Třeba chodím do FB diskuzí pro učitelky, kde jsou tisíce členů, a nevím o nikom, kdo by v debatách na toto téma popíral a sváděl problémy dětí na jejich lenost apod. Akorát ono se většinou mluví o případech, kde ten problém je, zatímco o těch, kde to funguje, zase až tak moc důvod mluvit není, tak to může vypadat, že jsou především ty problémy. Ale fakt ne, ani mezi učiteli není nadprůměrné procento těch, co by svoupráci alespoň v tom základu neodvedli průměrně dobře. Takže to je tak, že zcela průměrný učitel dítě, které nedává pozor, posadí blíž k sobě (sezení v předních lavicích), častěji ho vyvolává (častější kontakt a možnost uvolnění a protažení, zejména když dítě musí dojít k tabuli třeba napsat výsledek nebo slovo), kontroluje po zadání úkolu, jestli a jak pracuje (dopomoc prvního kroku a ověřování si porozumění zadání), tedy provádí opatření pro zlepšení podmínek, která běžně poradna doporučuje. Akorát teď to ještě navíc u dítěte, kde máš podezření, že je v tom něco víc, musíš sepsat.

Horší to někdy může být s používáním pomůcek, ty věčné boje, kdy a jestli vůbec musí dítě umět to nebo ono zpaměti, tam se názory liší člověk od člověka. Ale opět, neznám třeba školu, kde by prvostupňové a často i druhostupňové třídy nebyly ověšené přehledy toho, co se učí, a co má dítě umět požívat.

Takže já i přes veškeré špatné zkušenosti pořád věřím, že většina učitelů je normálních a nelibují si v týrání dětí a jejich rodičů .