Ahojky všem,
Moc ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh.
Jak jsem to tu tak četla říkám si, že moje problémy nejsou asi tak vážné, ale dostala jsem se do stavu totální beznaděje, zoufalství.

Před 8 lety jsme se s manželem začali snažit o miminko a bohužel se nedařilo. Po dvou letech jsme začali podstupovat inseminaci a umělé oplodnění. Tohle všechno se táhlo asi pět let a samosebou neúspěch ve všem. Podstoupila jsem 5 inseminací a nic. Pak 5 umělých kde jsem 3x otěhotněla a pokaždé potratila a jednou dokonce dvojčatka. Bylo to hrozné, ale co bylo největší utrpení byl poslední vlastně 4 potrat, kdy bylo miminkou už vidět na ultrazvuku jen bohužel bez srdeční odezvy. a to co následovalo v nemocnici bych nepřála nikomu nikdy zažít. Nechali mě ležet v krvi od krku až po kolena. Myslela jsem že tam umřu a bylo mi to už jedno no prostě hrozný zážitek.

Asi měsíc nato jsme zažádali o adopci. Začal běh na dlouho trať. Spousta vyšetření, návštěv od sociálky a teď jsme dokončili dvou měsíční přípravu k adopci, která samosebou dopadla špatně. Bylo mi řečeno, že jsem moc hodná, že myslím víc na ostatní než nasebe. Že je špatné říkat " Udělám všechno proto, aby se dítě u nás mělo dobře. A já bych mu nikdy fyzicky neublížila" prostě je to špatně. Je taky špatně to, že by dítě bylo na prvním místě a tím bych ohrozila manželství. To že beru úmrtí v rodině, jako běh života ( myslím u babičky a dědy, už pět let se o ně starám a jsem denně u lékařů, denně mezi nemocnými důchodci) a to že se snažím být silná je prostě špatně pro výchovu adoptovaného miminka. U manžela to dokonce bylo to, že je tichá voda, která moc neprojevuje emoce a to že nechce být jako otec (násilník a opilec) je vlasně taky špatně. A nehorší bylo že nás totálně srazily ke dnu a nechali nás ležet. Bez nějaké rady, nějakého řešení prostě nic. Jsem strašně zlomená a vůbec nevím jak se postavit. Tentokrát mám strach, že už tak silná nebudu, když je to vlastně špatně.

Jsem ráda, že jsou takové stránky, kde se můžu aspoň trochu vypovídat. Děkuji za to že jste a omlouvám se za chyby a špatný pravopis už ani nevidím jak píšu.