7mi,

jak, jiný?

Pokud to jsou skutečně KAMARÁDI, tak se Tvým nebo jejich odchodem z práce nic nezmění, protože ten vztah už je posunutej na jinou úroveň.

Ale pokud se váš vztah odvíjí jen od toho, že pracujete spolu, tak bych tomu neřekla, že jste "kamarádi", ale dejme tomu "dobří kolegové", a takové vztahy pak opravdu trochu "vyšumí" (jako že když se potkáte ve městě, tak si rádi zajdete spolu na kafe, ale nenapadne vás třeba jeden druhýmu jen tak zavolat, že půjdete na procházku nebo jestli by vám ten druhý nepůjčil vrtačku) ale tam vcelku není důvod si nalhávat, že ten vztah byl víc než opravdu byl (že to byl KAMARÁD - nebyl, ale i "dobrý kolega" je přeci hezký vztah).

Koukej, já mám za sebou dva podobný "odchody" - jeden z práce za podobných okolností jako Ty, ale zhruba po poloviční době, druhej z dlouholetýho koníčka. U tý práce jsme byli ti "dobří kolegové" tj. občas jsme se i mimo práci navštívili a tak, ale ne kamarádi, a když pominul hlavní důvod toho, proč jsme se vídali, tak sice o sobě víme, ale nevyhledáváme se.

Z toho koníčka nám ale zůstala spousta KAMARÁDŮ, se kterými se vídáme pravidelně, znají se naše děti, pořádáme různý akce... protože tam se to přetavilo do něčeho jinýho, zjistili jsme, že si hodně rozumíme jako lidi, a i když to původní, co jsme měli všichni společný (ten koníček) pominulo, tak toho máme společnýho mnohem víc a spojuje nás to i nadále.

A pokud jde o tu práci, já jsem taky váhavej střelec a kdyby nás tenkrát nepropustili, tak nevím, zda bych se k tomu odhodlala sama, ale být OSVČ mi vyhovuje, je v tom mnohem větší flexibilita a potenciál (ale taky rizika, která vyplývají z toho, co si člověk nese v sobě sám ). Ty jsi taky váhavej střelec, navíc úzkostnej a lpíš na jistotách a pověsila jsi toho na ten "pracovní hřebík" trochu moc, takže bys to sama asi neudělala, ale takhle to za Tebe udělá někdo jinej, což je dobře. Brala bych to jako šanci na novej začátek a "nakopnutí" k nějakým (samozřejmě pozitivním změnám.