Kat, to samozřejmě zásadní je....tedy pro mne by bylo, kdybych byla soudce.
Naštěstí nejsem.
Protože pokud otec na rok zapomene, že má děti, "hledá sám sebe" a hledá jiné hnízdečko a jinou partnerku...a je plně zaujat sám sebou...pak je velmi žádoucí, že si po čase konečně uvědomí potřeby svých dětí, které do té doby v klidu a s plnou důvěrou (nebo nezájmem?) zanechal u jejich matky.

Blbé je, když ta matka se v té chvíli jeho "uvědomění" stává v jeho očích zlou saní neschopnou se o najednou jeho děti postarat...do té doby byla dost dobrá na péči, o kterou on zájem neměl. A najednou tatínek začne vytahovat svá práva.
To se mi už opravdu v pořádku nezdá ani trochu.

Jako kdyby ten chlap konečně našel svoje štěstí a najednou začne ke svému plnému štěstí ještě postrádat své děti, které rok "nepotřeboval"?
A tak by měli všichni zakřičet hurá a padnout v úžasu nad tím, že začal zas jako otec fungovat? A , vyjít mu plně vstříc. Hlavně nikdo nesmí zapomenout na jeho právo na děti (a jeho štěstí).

A děti to mají zase pochopit, matka se s tím musí holt taky vyrovnat a všichni musí být šťastní a spokojení....