...takže i maminka (i tatínek atd..) má právo se zlobit (nebo se cítit ukřivděná) na své děti nebo teenagery. (I když to není ideální, ptž rodič by měl být vyrovnaný, stálý, milující, chápající, bezúhonný a jít svým životem dětem příkladem)

Podle mne jim ale své negativní pocity, strachy, křivdy atd. může i říct (přiměřeně věku), říct, takže maminka těch teenagerů by klidně mohla říct v klidu a s láskou, co cítila, proč a jak...a dokonce jí to může pomoct k tomu, aby to vylezlo na povrch a naprosto zmizelo.
Anebo se s tím musí holt vyrovnat nějak sama. Anebo je už tak citově vyrovnaná, že nic takového neprožívá - to je samozřejmě ideál.

Jo, jsou různé cesty...a spousta rodičů se zlobí na své děti (a obráceně) roky a desetiletí, však se tu o tom taky denně píše...
Opravdu to není tak neobvyklé, je to naprosto běžný stav v různých nuancích.

tak jo, zajímavý rozhovor, díky...a běžím pracovat.