V mojí filozofii je, Kudlo, i to, že se vyvíjíme...prostě během Života.
Myslím ale opravdu Život jako vývoj "duše".
Takže to, že už nyní nejsi násilník atd. neznamená, že tím nejsi proto, že UŽ víš, že tudy cesta nevede, že vlastně tím, že ublížíš jiným, ubližuješ i sama sobě.
Taky neubližuju, určitě teda ne schválně...a to ostatní se taky pořád učím.
Snažím se žít co nejvíc vědomě a vidíš, dneska s hláškou o Alexandrovcích jsem to taky úplně nevystihla . nedomyslela...

Nemá cenu se zlobit na násilníky a spol...ty je nutné nějak odizolovat a chránit se před nimi. A nechat, aby na ně dopadly důsledky jejich akcí...tak nějak přirozeně...a časem i oni poznají (tak jako my kdysi), že násilí neplodí nic dobrého.
Život si svým způsobem poradí sám.
Ale nikdo nepřichází na svět hned moudrý. Do určité míry vědomý, to jo...ale život ve hmotě přináší tolik úskalí...a taky ego a emoce a Mysl a věci s tím spojené. A člověk se zaplétá...a požaduje a chce...a pak to celé zase pouští .
Nemáme to my lidi jednoduchý. Sami se sebou.