Děkuju všem.
Mám schůzku s právníkem....konečně!!

Ano, jak píše pam pela, otec ne, že by se stáhl zcela, ale řešil opravdu rok intenzivně sebe. On bohužel řeší intenzivně sebe asi nad míru většinu času a tím dosti vznikla celá situace.
Nyní má slečnu stabilizovanou a ona asi kývla na to, že jde do našeho města, tak může péčí operovat.
A střídavka (péče) padla jako výhružka "nebudu-li rozumná". Neříkám, že to myslí s dětma špatně, ale prosila jsem o návštěvu poradny apod, ale opravdu šel za "svým štěstím"...a třeba když mi ujely nervy a před dětma jsem řvala, že jede za milenkou, syčel na mě v běhu, že děti ničím svou scénou....a za chvíli volal z dálnice, at se vzpamatuju a děti nelikviduju. Což zní z odstupu prčovně: jednak mě do těch ničivých emocí dostává opakovaně a vlastně naprosto neváhal děti nechat s matkou ničitelkou celý víkend (zatímco užíval noční Vídně se slečnou). Myslím, že logicky bych ohrožené děti nenechala v péči toho, kdo jim škodí a nejwela se paralelně víkend bavit za hranice, ne?
Děkuju za rady, ještě pročítám diskusi, ale přísahám, že opravdu můj muž byl vtělená serioznost, skoro každý na jeho chování reaguje otevřením úst v údivu. A opravdu i já se celkem v reakcích nepoznávám, je to velmi vypjatá situace, která trvá dlouho a těžko se člověku odhaduje, co by dělal. Opravdu ta dlouhodobost a vyčerpání dělá hodně.