Tady je každá rada drahá

Já bych se v tvé situaci asi neudržela a milým sourozencům bych od plic řekla, co mě to stálo času a úsilí zjistit vše o možné léčbě a zajistit ji. A že tím, jak se otec zachoval (do poslední chvíle spolupracoval aby tě pak před lékařem poslal do oněch míst) to vše zhatil. A že ti prostě otec nevěří, tak ať se teď laskavě snaží oni.

Nevím, nakolik je zde možné prostě otce bafnout a i přes jeho protesty ho na tu léčbu poslat.

Je to mazec, prožívám teď šílené situace s mamkou a otcem a každé řešení je prostě na něco dobré a na něco špatné. V podstatě každé rozhodnutí je svým způsobem cesta do pekel.

Jednu variantu si zvol, na té se domluv s mužem a za tím si prostě stůj a nenech se ničit řečmi "mohlo by se, kdyby se, třeba to šlo jinak..." NE NEŠLO, NAŠE VOLBA BYLA TA NEJLEPŠÍ ZE VŠECH teď už je to skutečně na otci, ty s rodinou jsi udělala to nejlepší co šlo, udělala jsi maximum.



drž se a nenech se zničit