Když já si pořád říkám, že kdybych byla jiná, lepší, chytřejší, jinak bych sde chovala (jak říká on, takže asi má pravdu, protože já o tšěch rezervách vím), nevytočila bych ho do téhle roviny, nepřestal by mě milovat, zachovala bych dětem rodinu.... prostě vím, že často tne do té podstaty. Opravdu mám rezervy a nejsem ideál, on se jevil ideálnější, než já (teda ted už ne, ted dělá celkem hnusné věci)....ale já prostě neřešila asi věci včas, přehlížela jsem signály....a tím vlastně došlo i k jeho chování, jeho odchodu....a uznávám, že ona prostě se objevila v pravý čas a byla asi hodně velké sousto. Měl odolat, ale neodolal....a prostě vím, že jsem mohla udělat tolik věcí líp a celá ta situace by třeba nebyla. Jio, kdyby.... ale ted to jen a jen houstne...a já jsem slabá, oni silní. Mám někdy tolik npochybností, že tohle přežiju tak, abych neumřela, pochybnosti, jak i když přežiju, jaká bude kvalita života mého, kvalita života dětí.... a tu vinu už mi nikdo neodpáře....a trřeba i o děti můžu přijít, protože prostě tomu nahrává hodně faktorů.A já prostě mám tohoto člověka ráda a proto jsem tak strašně slabší....a nejde to zrušit. A zesílit. A potřebuju to. A nejde to.