spíš moje hádavost, moje nedostatečné buzení pocitu, že je milován, moje urputnost...a tím vším disponuju.
Má taky chyby, ale myslím, že jsou horší. Chová se děsně, ale nějak furt cítím, že jádro je dobré a hajzlík je v každým. A on je jak dítě, které mělo novou hračku a nevidělo a neslyšelo...a já jsem překážka toho novýho štěstí. Já ho fakt chápu. A opravdu je mě dost. A neumím ty ženské tanečky...někdy si říkám, že neumím nic, že co se mi povedlo, jsou děti. To si fakt myslím, že djsem dělala líp. Snažila jsem se...protože to má smysl. On vidí smysl v jiných věcech...ted třeba v ní. Dětech ne. Možná aktuálně, ale dlohodobě myslím ne.