Já jsem na podzim léčila nemocného morčecího samečka a dělala jsem všechno možné i nemožné pro jeho záchranu. Nepodařilo se. Musela jsem ho nechat uspat, aby se netrápil. Byl to opravdu vyjímečný miláček, máme morčat několik, ale tento byl neuvěřitelný mazel. Pořád se chtěl chovat, cpal se do náruče, čumáček mi zabořil pod paží a nechal se chovat a hýčkat. Usínal mi v náručí a skrápěla jsem jeho kožíšek slzami. Jak usnul, odešla jsem do čekárny, poslední injekci do srdíčka jsem nechtěla vidět. Odnesla jsem si ho a pohřbili jsme ho v přírodě, u rybníčku, celá rodina. Bylo to děsné, nejdřív jsem věřila, že ho zachráním a pak jsem viděla jak se trápí a musela jsem udělat ten poslední krok. Děsně mi chybí. Ostatní dvě morčata taková nejsou, utíkají z náruče, nejsou tak mazlivá :( Prostě byl vyjímečný, miláček. Nechápu lidi, co řeknou, "No ty naděláš, je to jen morče "