Kornelie, tak si kup rozmrazovač skel. Nevím teď přesně, jak se to jmenuje, ale nic drahého. Nastříkáš na okénko a led se rozpustí. Během chviličky. A drž se, to bude dobré. Když tě nová práce baví, tak to sedne. A nebo si zvykneš, že vždy budeš trochu nervozni, jestli to děláš dobře, jestli to zvládneš. To někdy patří k tomu, abys podala dobrý výkon, dokud neumíš nebo nechceš "jet automaticky". Něco jako tréma. A i dobří herci přiznávají, že ji mají pořád. Jde jen o to, aby ty stavy byly spíše v podobě lehkého rozrušení (těšení) a nastartování na výkon, aby tě moc nevysilovaly, a byly napojené na radost z té činnosti (z dobrého výsledku, což si ohodnotíš ty sama) a vedly k aktivní přípravě na konkrétní den, naladění se na tu činnost. Neumím to přesně popsat, ale změnit vnímání té úzkosti v povzbuzení. Já bez trémy a nervozity funguju hůře, protože pak podcením přípravu a musím improvizovat, což je někdy s lepším výsledkem než při přípravě, ale spoléhat se na to nedá.