Rachel, taky jsem často pusobila odtažitě a prý občas povýšeně. Usmívat jsem se naučila při své práci s turisty. Když jim něco vyprávím, hledám přitom odezvu v jejich výrazech, a když zjistím, že jsou "na příjmu" a baví je to, začnu se usmívat prostě sama od sebe. Najednou Tě ta práce hodně těší a užíváš si ji. Ted´se mi naopak stává, že mi klienti říkají, že je prima, že se na ně hodně usmívám, že jinak tady vidí kolem sebe skoro samé přednasrané odličeje. Vím, že supervize není totéž co výklad o pražských památkách, ale zkus to přes ten výraz Tvých posluchaču a radost z komunikace s nimi. Úsměvy pak přijdou samy