Lelo, článek od Marka Ebena jsem lajkovala jako o život už před lety, kdy moje dcerka měla ještě cca 7 let a přišel mi strašně kouzelný, skvělý... Dnes, kdy má dcera 13. let se děsím toho, jak moc se občas těším na dobu až se vdá a bude domů jezdit na návštěvy. Těším se na to až doma bude klidná atmosféra jako bývala vždycky, pohoda kam se budeme z práce rádi vracet a ne to v co se proměnil náš domov za posledního půl roku.
Starší dcera se začala jakoby z ničeho nic chovat tak, že nám vytrvale zkouší nastavit hranice dle jejích představ. Její představa nemuset se učit do školy, nemuset mít doma pražádné povinnosti resp. do školy se učit jen to co ji baví a co jí přijde zajímavé, nemuset chodit ven a jen se doma pohybovat od TV k PC a k mobilu. Mít uklizený pokojíček (ale mnou), chodit k připravenému stolu, cpát se mňaminka i těma, které nejsou určeny pro ni; nemuset po sobě uklízet... Do školy chodit oblečená ve smradlavém tričku, protože proč se převlékat když má ráda zrovna tohle triko... Mladší ségru využívá jen když se jí to hodí - třeba sebrat jí mobil s netem když ona zrovna na net doma nesmí, jinak ségru "vychovává", mlátí, protože to tak přece dělají i její spolužáci a nutí ji, aby za ni plnila domácí povinnosti (vím, že mladší taky není svatoušek a ona ví, že když to večer řekne problémy řešíme)... a na všechno mít výmluvu "ona je ta puberta tááák těžká".
O Vánocích přehnala - poslala tatínka někam před návštěvou, po odchodu návštěvy odmítla odevzdat mobil a začala "se se mnou prát" a přidala jadrná slovíčka (celý den byla na mobilu a nechtěla ani slyšet o tom, že by šla třeba vyklidit myčku, prostě nic - od rána neudělala nic, v pokoji binec, který týden uklízela slovy)... zasáhl tatínek... A já jsem mu tááák vděčná! Dcerunka po letech dostala, protože jiné východisko opravdu nebylo a rodinná rada se usnesla, že od teď budou jiná pravidla. Musí zlepšit známky - my jí pomůžeme, ale ona musí fungovat. Denně jí kontroluji sešity, hledám, zda neměla domácí úkol, zkouším ji z učiva, jestli skutečně umí a nebo se jen tváří, že se učila... Když řeknu, že jde spát, protože ráno odmítá vstávat, a potom spí ve škole, tak když nejde vypínáme net, zaheslováváme přehrávače v PC a nebo manžel vzpomene Vánoce, že byť velmi nerad i to je cesta, jak ji přivést ke správnému jednání... Když na mě začne křičet a pokusí se o nějaký vulgarismus směrem na nás rodiče, tak teď stačí upozornění, že např. mobil máme stále my a net do PC také ovládáme a ona dá nohu z plynu... Na dotaz, jak mi má dát najevo, že je naštvaná jsem jí dnes ráno sdělila, že tak, že bude držet pusu a zavře se v pokoji, kde klidně může nadávat, ale já to slyšet nechci a nebude tím obtěžovat ani sousedy např. když nadává při otevřeném okně!
Také jsme museli dceři vysvětlit, jak vypadá úcta k rodičům - nemůže si stěžovat, že bychom se k ní kdy chovali nějak přezíravě, že by v jakémkoliv ohledu strádala, všichni se snažíme s ní vyjít, přehlížíme její pubertální výlevy, když cokoliv potřebuje, tak do dostane... a přesto se k nám chová jako k někomu kdo jí odpadl od zadku...
Puberta ano, také si ji pamatuji ještě od svých mladých let, ale ne tak, jak si zřejmě ona představuje či jak ona říká, tak se chovají všichni... všichni ať se chovají jak chtějí, ale ona se tak chovat nebude. Máme ji rádi, vztah máme také hezký, ale to co teď poslední dobou zkouší je zkrátka moc. Bojím se, že pokud takovéhle chování vezme za normu, tak se jí nezbaví ani po odeznění puberty :-(