Tino, mně připomíná Tvůj syn moji starší dceru - jak zvedneme hlas, zvedá hlas i ona s tím, že když můžeme my, tak může i ona. Taky začne běsnit když po ní chceme něco co ona nechce...
Od psycholožky kam docházíme víme, že není problém v nás. Naopak ona se musí naučit, že není dobře se začít hádat s námi, protože to že se začne hádat, proč já a proč teď a proč zase já... tak to vede jen k tomu, že si sama udělá mylný názor, že ji nemáme rádi, přitom ono šlo jen o to, že si rodiče zrovna vzpomněla na ni. A ona se má naučit to prostě udělat a mít klid. Stejně tak my ji nemáme vyrušovat úkoly v době učení...
Má nám odevzdat mobil na dobu učení a po naučení, vyzkoušení... jí ho máme vrátit.

I psycholožka nám řekla, že dítě se musí naučit i v pubertě fungovat, dodržovat to na čem jsme se domluvili, a to opravdu jakkoliv.
Dcera na nás křičí a ulevuje si tím, uvolňuje přetlak - já když jí dám přes pusu nebo přes zadek, tak si tím fakticky neulevím - často je mi pak ještě hůř, že to zase a opět nešlo jinak.
K psycholožce s dcerou jít jsem nechtěla, pořád jsem si myslela, že to není potřeba... teď jsem strašně moc ráda, že jsem tam s ní šla. Pokud nevíš, jak na syna možná by nebylo na škodu tam taky zajít