Tino, rozumím, někdo to tak asi má, že v bezvýchodné situaci prostě fyzicky útočí.
Asi prapozůstatek zvířecích instinktů.
Ale sama vidíš, že je to slepá ulička a nic tím nevyřešíš.
Já dítěti, které se zkouší stavět na zadní, říkám - podívej, ber to rozumně, přece tu spolu nebudeme bojovat, musíme se nějak domluvit. Nechám ho vychladnout a nějak se pak obvykle domluvíme.
Ony to některé povahy nemají snadné samy se sebou, špatně snášejí jakékoliv vedení, chtějí si vše dělat po svém, jenže do určitého věku to nejde, musí se přizpůsobit. Chce to citlivý přístup, trpělivost, trvat jen na základních nejdůležitějších věcech a jinak nechat co nejvíce volného prostoru.