Já to vzala z opečného konce. Nejdřív jsme (zamlada! ) spali pod širákem, pak jsme už měli malý lehký stan, ale chodili jsme po horách a spali na divoko, a v kempu se max. nouzově po týdnu pořádně umyli. Takže do kempů jezdíme až od doby, co máme děti, s nimiž jaksi táhnout se v plné polní týden po hřebenu nelze. Leda až vyrostou. Takže zatímco pro jiné je kemp vrcholem nepohodlí a skromnosti, nám je vrcholem luxusu

Taky jsme se nejdřív báli jezdit po ČR, ovšem jezdíme hlavně po ČR, ovšem do pečlivě vybraných míst. Nejdřív jsme objeli několik malých kempů, co začaly vznikat na ekofarmách (Jáňův dvůr u Mikulova, Javořici na Vysočině, pak kdesi u Sušice), a loni se odhodlali vyzkoušet Sedmihorky, kde se nám překvapivě velmi líbilo. My totiž vyhledáváme hlavně klid, hlavně v noci. To je velký nešvar běžných a hlavně velkých českých kempů, že nejsou ochotné a schopné si tam ten klid sjednat, v Německu či Rakousku to problém není. Ještě jsme byli v Hamru u Jezera (České Švýcarsko?), tam majitel na zavolání přijel a klid sjednal . Jinde (Bítov, Lipno,... nezabrala ani policie).

Jestli chcete vystřídat na trase více kempů, fakt je lepší jet do zahraničí. Chce to velké auto, co nejvyšší nafukovací karimatky, oblečení do každého počasí (a obutí, pokud nechodíte bosky). Mapy. Kempingové nádobí, kartuši a vařič pro případ, že by vždy nebylo kde se najíst, a nějaké skladné trvanlivé potraviny. Piknikovou deku, pokud tedy neberete rovnou kemp. nábytek. My teď s dětmi už teplé jídlo vaříme málokdy, ale téměř každé ráno si k snídani uvaříme kávu/čaj. Mohl by se hodit i chladící box.