My jsme asi zvyklí a naučení, že musíme pořád fungovat , že pokud přijde nějaký problém, vezmeme si třeba vitamín a bude to zas dobré...a pojede se ve stejném tempu dál, protože se to prostě musí.
Mám teď podobné období, a protože se blížím do věku, kdy si mamka taky před asi 20ti lety vybila definitivně baterky a skončila strašně, konečně jsem si dovolila se poněkud zastavit a prostě si třeba i lehnout.
Když ležím, sedím, hraju si a čtu, dobré, jakmile pracuju (i když mě to baví), vyčerpává mě to...

Já si myslím, že organismus si řekne, že už nemůže. Koneckonců taková období v životě prostě jsou...je to dáno vnitřní únavou, je to dáno okolím a taky vyloženě vnějšími vlivy, někdy na člověka těch všech vlivů najednou je neúnosně.
Pokud se organismus uklidní a je mu dobře při ležení, pak co se nabízí? Jo, moje mamka taky říkala, že nemůže, že....no, pak ležela skoro 17 let jak mimino a šlo to.

Takže já se povaluju...i kdybych si měla dojít jako zaměstnanec pro neschopenku (nebývám nemocná, takže by asi doktorka viděla, že je to opravdu pravda).
A požádala bych o příslušné odběry, i když to by asi dr. udělal sama od sebe, i když běžné to u ní není .

Ale prostě - já si fakt ihned raději zalenošila a ještě lenoším, i když přiměřeně akorát...( a "lenošení" není můj standard.
On ani opravdový únavový syndrom není úplně léčitelný...taky znám takové lidi... Takže pokud už fakt tělo vysílá signály, že už opravdu nemůže, je dobré to řešit (hned).