Ono tomu totiž musíš věřit, že to není tvoje povinnost.

Můj bývalý to zkoušel taky. Byl už doma, já přišla z práce později a on se mě zeptal: "Máme chleba?" A já na to: "Nevím, byl jsi ho koupit?"

Prostě nenechat si vnutit myšlenku, že jakési automaticky koupit chleba je moje povinnost, když nota bene on už sedí doma, tj. může se zvednout, podívat se do kuchyně a když tam chleba není, tak zajít do obchodu - příp. mi napsat sms, že jde koupit chleba, jesti jsem ho náhodou po cestě nekoupila, abysme ho neměli 2x.

Podobně s žádostí - zašiješ mi ponožky? "Ne, já ponožky nezašívám. Vyhoď je do koše a vezmi si jiné..." (Mě se na ponožkách díry nedělají, můj ex je měl děravý furt, nevím, jestli měl blbý prsty, boty nebo si špatně stříhal nehty či co... buď ať si je zašívá sám nebo ať holt investuje peníze do nových...)

Kdyby měl kec - pořád nejsou vybalený ty krabice... tak já bych na to automaticky, no, máš pravdu, večeře bude za 2 hodiny, tak do tý doby můžeš vybalit třeba tyhle dvě, to jsou knížky tady do tý knihovny. Kdyby následoval další kec jako třeba - ale já nevím, jak to chceš, měla by sis to radši tam dát sama ... tak by následovalo podle nálady buď "Ale miláčku, já vím, že takový inteligentní muž jako ty, zvládne knížky do knihovny dát na výbornou." nebo "OK, tak uvař večeři ty - maso a brambory jsou v kuchyni na lince, já zatím ty krabice vyskládám."