Exmanžel spoluvlastní se svým bratrem chalupu po rodičích, asi 25 let bez problému, opravy se dělaly, platil je obvykle exmanžel, protože brácha ji využíval výrazně méně (má to o dost dál), u opravdu velké a zhodnocující opravy se domluvili bez potíží (chvíli odkládali akci, až budou mít peníze, pak realizovali).

Ano, spoluvlastnictví velkých věcí vnímám jako významné riziko , ale zase ne jako nutný průser. Hořkost a třenice můžou úplně klidně nastat i sousedů v nájemním domě, ohledně chodby, která říká pane někomu úplně jinému...

Jako organizace spoluvlastníme dvě nemovitosti, zásadní pro obě organizace. Funguje to. Jistěže ne bez mráčku, ale naši statutáři umějí mluvit a mají dobrou vůli, vždycky se dohodneme. (A to spoluvlastnictví je pro obě organizace výhodné, finančně.)