U nás celou situaci vyřešilo to, že jsem přestala přebírat zodpovědnost za jejich úkoly a školu vůbec. Vědí, že pokud chtějí s čímkoli pomoc, pomůžu. Zpočátku jsem jen připomněla, že teď je čas dělat školu, protože pak mám ten a ten úkol a nebudu mít čas, kdyby chtěli pomoc. Párkrát to nestihli a dělali úkol tajně po zhasnutí či ráno místo snídaně. Je nutné, aby to bylo autentické, ne nějaká hra na ně. Oba kluci jsou od druhé třídy naprosto samostatní. Párkrát donesli poznámku, že nemají DÚ a pak si to sedlo a včetně svačiny je jejich škola jejich starost, se kterou pomáhám, jen pokud jsem požádána. Mladší má samé jedničky, starší teď poprvé dvě dvojky.