Jen nápad: Zkusit společně nastavit minutku na pět (deset) minut, třeba až si bude hrát. Minutka za chviličku zazvoní.

Pak slíbit, že se ta příprava bude dělat s minutkou, a jen tu stejnou dobu, zas pět (deset) minut, víc ani ťuk. Hned jak zazvoní, že toho necháte. A dodržet.

Pak ho vždycky nechat nastavit minutku, na kolik chce - na pět, na osm, na deset, ale dohoda je, že se opravdu dělá, a až do zazvonění. A pak se to nechá rozložený až zas do další práce.

S naším vzteklinou to funguje na věci, který ho nebavěj. Má pocit, že to aspoň trochu ovládá. Tenhle nápad jsem ukradla u zubařky, která u nepříjemých věcí (hlavně vrtání) vždycky počítá, do kolika si dítě řekne. Třeba do tří, a na tři skončí a nechá ho vypláchnout a odpočinout, i kdyby jen pár vteřin. Děti to prý mnohem líp snášejí, když vědí, "kdy to skončí".