Jak kde.

Na škole, kam chodily moje holky, se to dělo a děje běžně. Když byla dvojčata v páté třídě, tak ve třídě jedné z nich mělo dvojku z chování za zapomínání 5 dětí z celkového počtu 16 žáků ve třídě. To považuju za totální selhání školy a třídní učitelky, i když vím, že se s tou třídou nadřela hodně. Ale podle mě je to právě důsledek toho systému, že sice existuje dokonalý systém trestů, ale nikdo se nenamáhal těm dětem nějak pomoct to řešit. Zažila jsem to i na jedné z dvojčat, ta byla v paralelce. Za první čtyři roky měla snad pět zapomínáků dohromady. V pětce chytla několik hned z kraje, něco bylo i za chybějící podpisy rodičů...a ona prostě rezignovala, protože naznala, že není v jejích silách to zvládnout. A ne že bychom se nesnažili i my, já jsem dost systematik, denně jsem prohlížela sešity, žákovskou, ale vždy se našlo něco, co chybělo. Takže se holka dopracovala k třídní důtce a já byla ráda, že jen k ní...
O rok později tento systém dolehl na nejmladší, její třídní to dotáhla k dokonalosti, jednak snížila počet možných zapomenutí, a pak když dítě po první poznámce za 10 zapomenutí (z toho 6x náš podpis v notýsku na čtení, na který se nám úspěšně dařilo zapomínat, i když dítě poctivě četlo) vydrželo šest týdnů úplně bez zapomenutí a jiného prohřešku, tak následovalo napomenutí třídního učitele....to byla pro mě poslední kapka.
Domluvit se tam nedalo na ničem.

Na škole, kde učím, byl vytvořen takzvaný sankční řád, který ale už po půl roce byl změněn alespoň natolik, aby se za čistě zapomínání bez dalších kázeňských prohřešků ta dvojka z chování dát nedala. Plus se navýšila tolerance pro děti s SPU (zejména s poruchou pozornosti). A v prvních dvou třídách se to vlastně neřeší, ve třetí "si zvykáme", od čtyřky se zapisuje vše kromě zapomenutých domácích úkolů. To i na doporučení inspekce, protože domácí úkoly jsou tak nějak nevymahatelné. Takže třídní si to většinou eviduje, ale do součtu zapomenutí se to nepočítá.

Já teď zpřísňuju, protože se začíná objevovat klasické lajdačení. Přesto jedno zapomenutí týdně prostě nebudu počítat. Také sem tam zapomenu učebnici, v tomhle to mám jak děti, vše pořád nosím domů a do školy a sem tam to doma při přípravě položím na nesprávnou hromádku a tedy nevezmu. A obecně doufám, že k žádným kázeňským opatřením nebudu muset sáhnout, jelikož stále nejsem přesvědčená o jejich správnosti.