Mili, to je mi líto, máš pořád nějaké trápení.
Nicméně bratr to nějak vydrží i bez tebe, já jsem taky za manželem 900km nejela, když se mu stal úraz v zahraničí. Počkala jsem 8 dnů na transport do ČR. Být bez telefonu je mrzuté, ale nemohou tě spojit na pokoj? Dokonce i v naší malé nemocnici to jde.
Co se týče jeho samoty, jistě teď preferuje klid. Může mít problém se zajištěním nějakých drobností jako je kartáček, pasta, toaletní papír, prádlo, menší finanční obnos na noviny, holení nebo tak... Věřím ale, že v místě má minimálně kolegy z práce. A ze zkušenosti lékařky vím, že solidarita lidí je obrovská. Za pacienty chodí kamarádi, kolegové sousedé. I ten nejubožejší alkoholik, poloviční bezdomovec, bydlící v zahradním domku, měl návštěvu. A přijeli sousedé z poměrně vzdáleného místa a ptali se jak mohou pomoci, před propuštěním v jeho chatce uklidili a zatopili a říkali: "Víte, on sice pije, ale je to dobrý soused...". I tomu mému manželovi přinesli věci zaměstnanci místní firmy, kde prováděl nějaký servis.