Co je přiměřená kontrola, je u každého individuální.

Mě přepadl chlap v domě v rušné ulici v brzkém odpoledni, když jsem byla puberťačka. Věděla jsem, co mám dělat a stejně jsem to neudělala, protože jsem byla ztuhlá hrůzou. Až když si mě odváděl do sklepa jsem se vzpamatovala a začala křičet a on naštěstí utekl.

Takže dítě sice ví, co má udělat, ale situace ho tak ohromí, že to neudělá. A pak už může být pozdě, každý nemusí mít štěstí jako já.

Např., co udělá vaše dítě, když bude odemykat a přistoupí k němu chlap, usměje se a řekne že jde taky dovnitř. Opravdu vaše např. osmileté dítě řekne, že ho nepustí nebo do toho domu s ním nepůjde?