ALL,

tak já mám s mluvením problém i v češtině, takže těžko soudit, ale třeba ty krátké rozhovory na začátku lekce (tuším, že to bylo v restauraci) mi pomohly s představou, jak má dialog vypadat.

Jinak si myslím, že mluvit se člověk nenaučí podle žádné učebnice, že to chce prostě mluvit s někým, kdo mluvit umí.

Já když se mám něco naučit, potřebuju přehled nástrojů (slovíčka, přehled gramatiky, fráze), tedy jednoduchou učebnici s procvičením jednotlivostí. No a pak už jen to používat a používat.

Vést rozhovor u maturity a dokonce i běžně třeba v obchodě mi tehdy nedělalo problém, rozuměla jsem a tedy byla schopná i reagovat. Zásadní pro mě byla ta znalost systému, jak poskládat větu, tvary sloves, skloňování....

Naopak v angličtině jsem procházela tím konverzačním způsobem, učebnice pouze v angličtině, nikde žádný přehled. Nikdy jsem se v tom nezorientovala a nic jsem se nenaučila, později už mi nic nepomohlo, protože ten základ byl pro mě špatně. Začínala jsem s oběma jazyky najednou, s němčinou s o hodinu nižší dotací a přesto jsem neměla problém z ní odmaturovat (jo, mám za tři, ale byla to spíš dvojka, jen jsem kazila z nervozity i to, co jsem bezpečně uměla, o rok později na VŠ jsem se dostala do stavu, že už mi i nepravidelná slovesa naskakovala automaticky a kdybych s němčinou pokračovala, určitě mluvím bez problémů). K angličtině jsem si akorát vytvořila blok, teď už mě nedonutí mluvit ani namířená pistole.