No, to já proti tomu nemám vůbec nic, když hraje divadlo ten, koho to těší a uznávám to, co píšeš, ale tu píli, soustavnost, zodpovědnost, týmovou spolupráci atd. může dítě zrovna tak získat jinak (hrou a hudební nástroj, při sportu, modelaření ...). Ale jak to posílí sebevědomí a uvolní emoce někomu, kdo má z "rolí" hrůzu, to je právě to, co netuším. A považovat za štěstí, že dítě divadlo baví natolik, že ho chce pak dělat profesionálně, to už, upřímně řečeno, považuji za úplně diskutabilní Prostě, ať každý dělá co ho baví, ale proč zrovna divadlo, když nebaví???