Mapat,

chápu Tě, mám neustále podobné obavy. U mne to určitě souvisí s mým nízkým sebevědomím. A také jsem vyrostla v rodině, kde se neustále takto uvažovalo. Ono se to na člověku podepíše, i když nechce.

Konkrétně to auto, přesně jak Ty, představování si,kde nezaparkuju, to je moje . Nakonec to vždy nějak dopadne, ale taky už se mi dvakrát v životě stalo, že jsem se napásla někam, odkud jsem nedokázala vyjet (no, ono se to zas vyřešilo, že, jednou jsem poprosila kolemjdoucí studenty, zda by mi nevycouvali, jeden couval, druhý mu ukazoval), podruhé naštěstí odjel chlapík s vedlejším autem a tím mi usnadnil manévry ). Od těch dob prostě radši dvakrát objedu blok, než abych se někam vrhla hned bez rozmyslu.

Určitě to bude i souviset se sžitím se s novým autem a důvěrou, kterou v něj máš.

Pomáhá mi fyzická aktivita (stačí ranní protáhnutí a pár dřepů během dne a hned se cítím líp) a třezalkové dražé (volně prodejné), když je toho na mě moc, šlehnu si .