Tohle mám celý život a prostě s tím nehnu. Vlastně mě ani nenapadlo, že to souvisí se strachem. Musím být předem připravená na každou možnost, i když dobře vím, že vymyslím sto možností řešení a přihodí se verze sto první, se kterou nepočítám.
Jak píšeš, než otevřu mejl, už mám pět možností toho, co ten člověk chce, co se kde pokazilo, vzpomenu si zpětně na všechny pocity když jsem balík odesílala a říkala jo, jasně, nezalepila jsem to tak úplně dobře, určitě se to někde vysypalo... a pak otevřu mejl a tam je Děkuji, všechno v pořádku a já si řeknu super, to se mi ulevilo a vrhnu se na další vymýšlení scénářů.
Myslím, že s tím nepohnu. Ale má to výhodu - jsem výborný plánovač. Přetáhla jsem si tohle do práce a v podstatě mě to živí. Plánovat a předvídat, vyeliminovat všechny možný rizika