U nas je chaos a demagogie.

Zakladem je, jakmile je uklizeno, nenechat se ukolebat a udržovat to a nenechat to rozjet. Klasika u mne - nemam mycku. Místo, abych umyla jeden hrnek, talir a pribor, necham to "na pototm" a postupne se to hromadi az je toho halda, které se bojim a nechce se mi do toho. Navíc delam 12, kratky dlouhy tyden. Mezi směnami stiham jen cestu z práce a do práce, najist se, umyt, prohdit par slov s dítětem a spat. A když mam volno, tak první deń hybernuju, bordel se hromadi, a druhy mam depku z bordelu a nedokazu se poradne vzchopit k akci...
Navíc máme málo úložného prostoru, já jsem prtě a nedosáhnu až nahoru, nechce se mi pokaždé tahat židli.... takže se pořád někde něco válí. Navíc,dcera i muž si nelámou hlavu, že moje kalhotky uklidí mezi chlapovi ponožky (přitom na to máme každý svou bednu, i barevně odlišenou...) ručníky nacpou mezi trička a když chci já dát něco kam to patří, tak tam není místo, takže to rychle prsknu tam, kde místo je... A pak se něco pořád hledá a jak se to hledá, tak se přehrabe i to co bylo uklizené...

Pokud chci mít jistotu klidného rána, nachystám oblečení už večer, vstanu dřív než dítě, v klidu se umeju a obléknu a pak teprve budím dítě a pořád jí popoháním, jinak je schopná místo chystání se do školy v kalhotkách a jedné ponožce drbat kočky a u toho začít stříhat morčatům drápky či přerovnávat knížky podle velikosti. Nechci vědět, jak se vypravuje do školy, když mizím ve 4:30 z bytu na denní. Po noční se vracím cca v 7:15, tak to jí alespoň včas vystrkám z bytu na cestu do školy.

Systém moji mamky a sestry, které mají luxusně uklizeno kdykoliv - udělám si pití a než se vrátím z WC, nedopitý pití je vylitý, sklenička umytá a uklizená a já mám žízeň... "Nechoď do toho obyváku, mám tam uklizeno..."