Nedělám nic, jsem zdrchaná z práce.

Ráno - vstávám před dítětem, v klidu a v tichu si udělám svoje (někdy vč. naskládání tašek do auta). Pak vstane dítě nebo ho vzbudím, pustím mu pohádky, u toho ho vypravím (co máme pohádky, tak většinou bez řevu). Po určité pohádce telku vypínáme a odcházíme. Pak jedu do práce. Z práce dítě vyzvednu (většinou v 15 hodin) a jedeme domů. Dítě si hraje samo, já sedám k notebooku a odpovídám na maily, píšu něco, příp. telefonuju, když mi ještě volají lidi. Mezitím dám sobě a dítěti svačinku, uvařím čaj... V podvečer dělám nějakou domácí práci (na střídačku - někdy třeba žehlím, někdy luxuju, někdy uklízím hračky...). Mezi tím vším si hraju s dítětem, jak to vyžaduje, tj. někdy víc, někdy míň. Často je u nás nějaké to dítě cizí, tak si hrajou spolu (já si mezitím pracuju). Mezi 8 a 9 dítě je povečeřené, v pyžamu a čučí na pohádku. Po určité pohádce odchází do postele, já většinou s ním, buď si vykládáme nebo čteme pohádku.

Přes týden obvykle nevaříme, příp. až tak ve čtvrtek, do středy většinou máme jídlo z víkendu. Vaříme max. rychlojídla (ovesná kaše, polívka z červený čočky, těstoviny se šunkou a vajíčkem, nudle s mákem, zapečené toasty...). Na studený večeře ještě nikdo neumřel. Týdenní nákup dělám v pondělí po práci (pečivo, jogurty, ovoce, zeleninu atd.), nakoupím na celý týden, pak muž zas chodí do obchodu v sobotu ráno, nakupuje na víkend.

Jako, určitě bych toho stihla i podstatně víc, ale nechce se mi, jsem líná a unavená a kašlu na to. Už teď se mi zavíraj oči.