Jeden ze směrů feminismu praví, že dílčí výhody, které v posledních 150 letech ženy získaly, jsou v podstatě na houby, protože je třeba překopat celý společenský systém.
To zní hezky - ale jak?

Péči o děti si tyto feministky představují tak, že žena bude makat a bude užitečná a děti bude vychovávat nějaké kolektivní zařízení, a pokud by to matka psychicky nezvládla, může se o péči dělit s otcem nebo jinými příbuznými.
No, super!
Hlavně, že bude ekonomicky užitečná - stát je víc než děti - o ty se postarají profíci a ne nějaká pošahaná káča, co kupuje holkám panenky a kluky navléká do modrých oblečků

Jinak tedy stejný proud nerad přiznává, že prostě existují zaměstnání, kde rozdíl pohlaví nelze přečůrat.
(rozlišování pohlaví a stereotypu - genderu, feministky dost zdůrazňují)
Tudíž by třeba rády bojovaly o to, aby sestřičky ve špitále nebo pečovatelé o bezmocné a postižené, byli dle pohlaví 50/50, ale samy uznávají, že se do toho chlapi moc nehrnou, stejně jako většina ženských nemá zapotřebí hrnout se třeba do politiky nebo do práce přidavače na stavbě.
A není to proto, že gender. Je to proto, že pohlaví.
Proto feminismus připouští, že úsilí o absolutní rovnoprávnost může být kontraproduktivní.

To, co je ale důležité a s výjimkou radikálního feminismu a feminacismu, s tím souhlasí většina těchto teorií, je fakt, že by nikdy a nikomu nemělo být bráněno stát se tím, čím chce.
Když chce být ženská astronaut, voják, vzpěrač - může a nesmí čelit výsměchu a dehonestaci, stejně jako ta, které vyhovuje její tradiční role, nebo ta, která to má pěkně napůl
Totéž platí pro chlapy.
Svoboda je důležitá.