Nežárlím, nemám to moc v povaze (navíc, jak už bylo řečeno v Básnících, žárlivost, ta ošklivá sestra lásky ...). Říkám si, že když se mnou je, a to už 20 let, asi ví proč a taky si myslím, že se občas zaměňuje žárlivost s touhou vlastnit (což ale podle výše psaného není tvůj případ) a já nejsem majetnický člověk. Podle čínského horoskopu jsem kůň, mám zvýšenou potřebu volného prostoru a volnosti vůbec. Manžel také. Dopřáváme si ho navzájem, bez nějakých negativních myšlenek, protože tak to prostě má být. A za poslední, jsem dost hrdá a sama sebe si vážím natolik, že nejsem schopna se týrat myšlenkami, co kdyby (což si myslím, že naopak tvůj případ je, to sebepřijetí).

Myslím, že vůbec obrovský krok je, to nahlas přiznat. To je podle mě nejtěžší, teď zbývá to zpracovat a podle toho, co jsi už všechno zvládla, zvládneš i toto.