Kouličko, bacha.

Na tvém místě bych jenom vařila zdravě a víc neřešila. Cítím velkou vinu za synovu nadváhu, protože jsem celé jeho dětství bojovala s jeho tloušťkou a on se v podstatě nikdy v klidu nenajedl, jídlo byl stres. Ne, že bych dělala scény, ale prostě jsem počítala, co sní, On to doháněl za rohem, babičky ho litovaly a kupovaly mu čokoládky, abych nevěděla..V určité postpubertální době s námi přestal stolovat a dodnes je svátek, když si se mnou v pohodě sedne , většinou si zhltne něco v běhu. Doufám, že je natolik silná osobnost, že se jednou rozhodne sám a vezme to za správný konec, ale chybu jsem fakt v dobré víře udělala.