I když přistoupím na to, že potřebou sexu a důsledky jeho nedostatku se dá vysvětlit téměř vše, co lidem v životě děje, tak si pořád ještě myslím, že hodně lidí dokáže reálně myslet a vyhodnocovat priority. Lidí, kteří jsou si vědomi, že by "to" mohlo být lepší, ale prostě nemůžou mít všechno je určitě hodně. Existuje na světě více radostí a hodnot na to, aby si uměli priority poskládat.
I když schopnost některých okecat všechno je neuvěřitelná. Žena, která randí jen s jedním zadaným je naprosto OK, protože ona je věrná a on má nepopiratelný nárok se uspokojit, protože uspokojuje své základní potřeby. Fakt se dá žít se svým svědomím takhle jednoduše?