Nepomůže nic jiného než sebekázeň. Vždycky jsem chodila spát po půlnoci, poslední rok a půl vstávám před pátou. To dohromady nejde. Od září jsem si nastavila, že v posteli musím být nejpozději v 11. Výjimečně to poruším. Musela jsem si ale uvědomit, že televize ani počítač po 10. hodině neexistuje. Ke spánku se začínám chystat bez ohledu na to, jestli děti spí. V posteli před spaním čtu, ale to je obvykle jenom pár stran, protože usínám rychle.
I přes tohle opatření jsem už v pátek hotová a těším se na víkend, až si přispím.