Já jsem unavená civilizací, takže věčné bytí na příjmu, signál všude, chytré telefony, čas natažený do poslední minuty, to mne taky nebaví, vyčerpává. Asi s tím využitím času do poslední minuty souvisí fenomén poslední doby a to je takové to věčné svážení a rozvážení dětí na kroužky, do školy, ze školy... Za nás před třiceti lety platilo, jsem-li zralá na školu a schopna strávit tam nějaký čas, jsem schopna tam taky dojít. Asi jsme holt nechodili na několik kroužků, protože bychom to nestihli oběhat, ale místo toho jsme byli venku, hráli čáru, gumu, jak píšeš...Čas nebyl naším pánem a takovým stresorem s tlakem na "náplň". Bydlíme před školou a tak mám celý život na to sledovat, jak to vypadalo před školou za nás a teď. Dřív ani auto, teď je plno aut x ulic od školy. Jsou dnešní děti míň samostatné, že se musí vozit? Za nás by taky rodiče nemohli chodit z práce v půlce, aby rozváželi děti, dnes jsou všichni OSVČ? Nevím. Před dalšími třiceti lety chodil od pěti let můj otec ráno sám pást husy...