Jaký je rozdíl číst si nebo si číst v mobilu Rodinu? Já jsem si jako dítě četla furt a nebylo moc co (70. léta), dneska bych to ani nestíhala. Byla jsem hloubavý dítě, venku jsem až tak nelítala, nebo půl napůl, jen v létě, milovala jsem hudbu, z youtubka bych byla nadšená a to je slabý slovo. Když si vzpomenu na hodinový sezení u německého zábávného pořadu, aby na konci uplivli dvě zahraniční písničky ze západu nebo vysedávání u rádia.

Telefon mám "blbej", tlačítkovej, ale zatím hraje dobře na sluchátka, miluju ho, mám všechny písničky, co se mi líbí. V mojí generaci padesátníků to s těma technologiema není tak horký, většina kolem mě to používá spíš z donucení.

Dřív, když mi ujel autobus, tak to byl průšvih, máma doma jak na trní, kde jsem, telefon jsme neměli, dneska děti pošlou sms, "přijedu dalším busem" a je to.
Do školy děti chodí pěšky nebo MHD, na kroužky si dojdou samy, nemám ani řidičák.
Návštěvy chodily neohlášeně, jako svobodná jsme to měla ráda, s dětma bych to těžko snášela, že najednou někdo zazvoní a jde si sednout na celej večer a tak...