Pam já se bála taky,teda ne celé dětství,ale někdy v půlce osmdesátek.Bydleli jsme kousek od letiště - vojenského a furt se o tom dospělí bavili,že tu máme stíhačky a že by tohle letiště Američani bombardovali jako první.K tomu nás věčně tahali s pionýrem na nějaké shromáždění,kde tehdejší papaláši mleli o hrozbě jaderný války. Jedinej sen co si z dětství pamatuju,je právě o válce.že sem se s breky vzbudila a ptala se táty,že nebude válka.Takže sem z toho byla zblblá docela dost.