"No a já si myslím, že by tu slečnu měl někdo hodně silně praštit do hlavy, aby si uvědomila, co v životě skutečně chce a šla si za tím: on to za ní opravdu nikdo neuděla."

Teď nevím, Martino, jak to myslíš.

Jestli si to správně pamatuju, tak slečna se chtěla vdávat, partner se nechtěl ženit. Obojí považuju za naprosto legitimní, akorát že nejde najednou vyhovět oběma. V tomto případě ustoupila ona (nevzali se) a pravděpodobně to bere jako "horší variantu", se kterou ale z nějakýho důvodu souhlasila (třeba protože má partner jiný kvality a pro ni to nebylo zas až tak zásadní). Ale pokud je to tak, tak je od toho partnera netaktní na to upozorňovat, když nemusí.

Za podobně netaktní bych považovala, kdyby to bylo obráceně - on by svatbu hodně nechtěl, ale chtěl by vyhovět jí, tak by si ji vzal, a ona by vítězoslavně a významně všude hlásala, že je to její MANŽEL. (Ale tohle přece jen možná o něco míň, protože by tím dávala najevo, že k sobě patřej, kdežto on tím, že zdůraznil, že to není manželka, vlastně jako by říkal, že k sobě až tak moc nepatřej).